You are (not) alone

25. října 2012 v 13:52
Ale přesto, stejně. Měla jsem kamarádku, měla jsem ji ráda, pak jsme se pohádali a já se na ni nemohla ani podívat, když už jsme spolu mluvily, dívala jsem se skrz ni a sama pro sebe předstírala, že mluvím s někám jiným. Uběhl rok a byly jsme zase kamarádky, zase pro mne byla důležitá. Uběhly dva, tři a zase jsme se odcizily. Není mi příjemné s ní mluvit. Jednou se ke mně chová hnusně a pak říká, že mě má ráda. Já se k ní chovám odtažitě a začíná mi docházet, že už ji nemám ráda. Že už bych ji měla nechat za sebou.


Měla jsem kamaráda a nejen že jsem ho měla ráda, přímo jsem ho zbožňovala. Neříkala jsem mu toho o sobě hodně, ale přesto jsem měla pocit, že mi doopravdy rozumí. Pokazilo se to, můžu za to já. On se přes to dokázal přenést a je moc milý, já se v jeho přítomnosti nedokážu chovat normálně, skoro na něj nemluvím, nepodívám se mu do očí. Prostě to nedokážu, nevím proč. Ale budu se snažit všechno opravit, slibuji.

Ale jsou tady další, i když to neví, jsou pro mě moc důležití a jsem jim za mnohé vděčná. Ale i další, na které bych ráda zapomněla. Nemyslím si, že to takhle cítím jen já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 obsessed-with-perfection obsessed-with-perfection | Web | 27. října 2012 v 11:33 | Reagovat

Mám podobné problémy... Mám kamarádku už od školky, učila mě číst i psát, a byla jedna z mála, která se se mnou v dětství bavila. Jenže pak přišla základka a já jsem se stala kvůli své lehké 'baculatosti' terčem těch nejvíc in pipin, které si potřebovaly z někoho dělat srandu. Ona kamarádka si mě ve škole nevšímala, aby jí neklesla popularita ale byla jsem jí dobrá kdykoli něco potřebovala opsat, půjčit, přijít na bazén...koho jsem měla jiného než ji? Jo ještě jednu kamarádku, ale když jsem se s ní bavila, tak s tou první byl konec, urazila se a nemluvila se mnou vůbec. Dostaly jsme se na stejné gymnázium, kde jsem pro ni byla dobrá, když nikoho neznala. Pak si našla jinou kamarádku a já zase neměla nikoho. Byla jsem jí zase dobrá jen, když se se svou pohádala nebo něco chtěla. Teď je to to samé, naštvala se, protože jsem jí zasedla její oblíbené místo a já jsem se rozhodla že jí neustoupím. Teď spolu nemluvíme a já už mám dost toho za ní pořád dolízat. Jenže je mi hrozně smutno, mám ji ráda, známe se tak dlouho! Nevím co si mám počít :/

2 El El | Web | 27. října 2012 v 12:18 | Reagovat

Asi vím, jak to myslíš. Jestli tě ta kamarádka jen využívá, tak to v podstatě ani kamarádka není. Přátelství by mělo stát na něčem trošku jiném. Dolézat za ní by bylo k ničemu, takový bludný kruh, to ona by se asi měla trochu změnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama