Květen 2012

Don't tell them the true

29. května 2012 v 20:20
Na otázku, jaký byl oběd, odpovídám, skvělý. Pravda je, že řízek moc chutnal našemu retrívrovi a bramborová kaše putuje, neznámo kam, kanalizací. Nedělám to ráda, ale jídlo musí mizet. Musí si myslet, že ho jím, jinak by se začali příliš ptát a možná, že by se dozvěděli něco, co rozhodně vědět nechtějí. Byl by z toho Problém.


Dneska pár toustů, posilování žádné jen jsem se trochu protáhla, moje aktuální váha je 41 kg, ale těch půl kilo navíc mne neděsi, váha je pohyblivá. Všechno je v pořádku. Od té doby, co jím méně, se cítím lépe, čistěji, perfektněji. A zlepšila se mi pleť, což je vítané plus. Četla jsem ale nějaké články na internetu, které mne trochu vyděsily, tvrdí totiž, že mi hrozí padání vlasů, lámání nehtů etc. Řešení je jednoduché, koupím si vitamíny na vlasy. Být plešatá, skočím z mostu.


I should have been stronger

27. května 2012 v 19:49
Čokoláda. bageta, čipsy, kus dortu.... proč? Proč tohle všechno a najednou? Tohle jsem hodně nezvládla. 40 minut DDR a jízda na kole. Slabé, nedostatečné....


Chyby se stávají, prostě přidám zítra více pohybu. Moje současná váha je 40,5 (konečně mám baterky do váhy), od teď bych sem chtěla svou váhu psát každý den.

Dneska se podělím o část mého plánu, kterým plánuji zhubnout.
1. Voda, hodně vody. Zelený čas, hodně zeleného čaje. Na chuť cola-light. Žádné slazené minerálky.
2. Jíst jenom, když mám hlad. Ráno snídaně. V poledne něco drobnějšího, pak už nic. Nenosit si s sebou peníze, které bych mohla utratit za jídlo. Nekupovat si jídlo. Nepřekročit za den 5000 kj.
3. Žádné sladkosti, žádný fast-food.
4. Zapomenout na eskalátory, chodit po schodech.
5. V tramvaji, autobuse si nesedat, ale stát.
6. V tělocviku opravdu cvičit.
7. Spánek, 8-9 hodin.
8. Nebrat si, když mi někdo nabídne jídlo, ať už je to cokoliv. Ve škole se to stává často. Žádné ochutnávky v supermarketech.
9. Při cestě do školy, pokud zrovna nemám podpatky, vystoupit o 2 zastávky dříve a dojít to pěšky.
10. Pravidelně večer skákat DDR a cvičit na břicho. Vlastně je celkem jedno, o jaký pohyb půjde, důležitá je pravidelnost.

Už nezakopnu, budu dodržovat těchto deset jednoduchých bodů a zhubnu. Já to zvládnu.

Too tired

26. května 2012 v 17:00
Včera náročný den, dokonce jsem snědla dva koblížky, což je mi líto. Takže za celý den rohlík a ty koblížky. Žádný pohyb, nebyl čas. Šla jsem spát o půlnoci. Tired, tired, tired.


Budu se muset více snažit. Dneska strávím 2 hodinky na DDR a pak budu cvičit na břicho. Dneska jsem snědla 6 rýžových chlebíčků, rohlík a nízkotučné Katjes. To bude pro dnešek všechno. Večer si dám velkou bublinkovou koupel, po tom cvičení se skvěle uvolním.

Something is not the same

24. května 2012 v 20:44
Přišla jsem na divnou věc. Vždycky jsem říkala, jak nesnáším sportování. Teď každý večer posiluju a baví mě to. Taky skáču DDRko, snad se brzo dostanu na vyšší úroveň. Teď jenom kdybych i běhala. Příští školní rok bych chtěla začít chodit na aerobic, nezačnu hned teď jenom proto, protože to není zrovna levná záležitost.


Jedla jsem moc a zbytečně. Rohlík se sýrem k snídani - okay, hořecké trubičky - ty čistě proto, protože jsem na ně měla chuť, když jsem si do první z nich kousla, chuť přešla, měla jsem si raději koupit jablko, snědla jsem dvě, k obědu další rohlík se sýrem, pak už nic. Ale stejně je to moc. Musím zapracovat na své vůli a nenosit s sebou více peněz než potřebuji.

Pro-ana?

23. května 2012 v 20:18
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, jestli můj blog je nebo není pro-ana. Pokud se na to podívám z pohledu pro-ana děvčat, tak asi je. Jsou tu jídelníčky (přestože ne zrovna přesné), píšu sem svou váhu (heh, nestihla jsem do ní koupit tu baterku) a jde mi o to zhubout. Nicméně, mně se to trochu nezdá. Například bych s k aně nikdy nemodlila, ta modlitba, co tak nějak pluje internetem po pro-ana blozích je blbost. To samé dopis aně. Prostě ta personifikace anorexie nemoci do podoby dívky, která nás nutí nejíst a omezuje náš osobní život na minimum? Nošení červeného náramku, abych se označkovala jako wanabe-anorektička? Ne, díky.
Už ten název, pro-ana, zkratka pro pro-anorexii, ne, s tím se opravdu neztotožňuji. Nezdravě hubnu, to přiznám, nicméně to ještě neznamená, že mám psychický problém. Jen se mi líbí hubenost.


K dnešnímu jídelníčku, ráno rohlík se salámem a sýrem, káva, odpoledne zmrzlina, to je vše. Not bad, ale zapomněla jsem si dát do kávy nízkotučné mléko. Příště už na to nezapomenu. Na tu zmrzlinu jsem měla hroznou chuť, jednou za čas si ji dovolím.
Z pohybu hodinka na rotopedu, cesta do školy na kole, skákání DDR.

Control, control, control

22. května 2012 v 22:07
Na konci tohoto dne se sebou nejsem spokojená. Zkazila jsem to. Ráno na snídani rohlík, ale ten oběd, tři croissanty, dokonce jsem večeřela - rohlík se salámem. Na běhání jsem byla moc líná, zaspala jsem. Z pohybu potom jen jízda na kole a nějaké cviky na břicho. Jako kdybych neměla žádné sebeovládání. Zítřek musí být lepší.
Jediné pozitivum je, že jsem si koupila váhu, co už mě ale nenapadlo, je koupit si do ní i baterky. Zítra je půjdu koupit a taky si půjdu vyzvednout dance pad, takovou tu podložku se šipkama, na kterou šlapete do hudby jak říká počítač. Je to docela sranda a mohlo by mi to pomoct se více hýbat.


Let's do it

21. května 2012 v 21:48
Snažila jsem se, dneska jsem se doopravdy snažila. Když nepočítám vodu, které jsem pila spostu, tak jsem pozřela: rohlík se sýrem, banán, lízátko, 3 pěnové bonbony a 500 ml ovocného džusu. Bylo by to super, kdybych nesnědla ty sladkosti. Zato jsem si dala pořádně do těla. Hodina na rotopedu, 40 minut na kole (cesta do a ze školy) a večer nějaké ty cviky na břicho. Nikdy dříve jsem tolik necvičila, takže jsem ráda, že jsem se k tomu vůbec dokopala. Jestli to takhle zvládnu udržet pravidelně, kila půjdou dolů, tomu věřím.


Zítra ráno mám budík na 5:00. Chci jít ráno běhat. Držte mi palce, abych vůbec vstala z postele.

Let the story begin

20. května 2012 v 14:15
Jsem El. Založila jsem si blog, protože ho potřebuju. Je to pro mne místo, kde ventilovat své myšlenky a pocity, když nikdo nechce poslouchat nebo když se za ně příliš stydím. Píšu hlavně o hubnutí.


Dneska jsem to zase přehnala. Dala jsem si čokoládu, 8 čtverečků milky. Ono to není moc, štve mne to hlavně protože se celý týden snažím mít čistý štít, jíst málo nebo vůbec, žádné sladkosti, žádný fastfood, ale v neděli to vždycky pokazím. Dohromady jsem dneska snědla rohlík se sýrem, tu čokoládu a trochu rýže, nic dalšího už dneska nesním.
Chtěla bych se odhodlat k nějakému cvičení, taky bych si chtěla uklidit pokoj, ale cítím se hrozně unavená a slabá. Včera jsem byla na jedné akci a vrátila se až o půlnoci. Nejsem na to zvyklá, obvykle spím okolo 8 hodin. Teda, abych řekla pravdu, od té chvíle, co jsem začala jíst méně a méně, potřebuju spát 8 hodin, jinak jsem nepoužitelná. Začala jsem před měsícem, seděla jsem s kamarádkou v kavárně a nemohla jsem si pomoct, musela jsem obdivovat, jak je hubená a hezká. Rozhodla jsem se, že budu taky taková, že na sobě budu pracovat.
Chtěla bych vám říct, kolik teď vážím. Víte, nejsem žádná kulička, ale docela normální drobná holka. Pro některé z vás bych už teď byla hubená. Pro mne ale rozhodně nejsem dost hubená. Má vysněná váha je 37 kg, ale neděste se, musíte brát na vědomí, že jsem vysoká tak 158 cm. Když jsem se naposledy vážila, to bylo měsíc zpět, čísla říkala 40,75 kg, myslím, že od té doby se moje váha nijak nezměnila. Váhu nemáme, nikdy nikoho nenapadlo ji koupit. Já si z příštího kapesného jednu koupím a pak si budu vést o své váze zápisky. Mít váhu je jeden z krůčků za mým snem.