Make me disappear

24. dubna 2013 v 17:16
Dears
Kvůli jednomu lékařskému vyšetření jsem se ptřebovala dostat na 50 kg.


Chci zmizet.
Prosím, prosím, nedívejte se na mě.

Říkají o mě, že mám štěstí, že jsem The lucky girl. A neví, že se rozpadám nebo jak staršné místo je má mysl.

Že mě někdo znásilnil, když mi bylo 5 a že před měsícem jsem se s tím samým člověkem dívala nedávno na televizní zprávy, kde se právě mluvilo o znásilňování nezletilých.
Že můj otec umřel v autonehodě.
Že moje matka je tak psychicky nemocná, že občas ani neví, kdo je ona sama, natož aby věděla, kdo jsem já.
Že důvod, proč si nikoho nezvu domů je jednak ten, že nechci, aby slyšeli hádky lidí, co se o mne starají nebo aby je zasáhl letící talíř nebo sklenička.
Že do mého pokoje nikdy nedopadá sluneční světlo, okna jsou zatapetovaná, protože jsem měla stalkera. A policie se pro nedostatek důkazů nemůže nic dělat.

Pořád si někdo myslí, že mám štěstí? Am I The lucky girl?

(Mým přátelům bych tohle všechno nikdy neřekla. Jednak nechci, aby mne litovali, pak se taky bojím, že by tajemství, která jsem jim svěřila, použili někdy proti mne.)




With love
El
 

Such a stupid, stupid girl...

12. března 2013 v 15:48
Hello wintergirls...
Chovala jsem se hloupě, tak hloupoučce, že se mi tomu ani nechce uvěřit. Část listopadu a prosinec jsem byla na ABC diet a dosáhla jsem mých vysněných 37 kg. Bylo to skvělé, snové, cítila jsem se tak dobře.



V lednu mi to přeplo v hlavě a začala jsem si myslet, že evidentně můžu sníst cokoliv a nepřiberu. Což samozřejmě nebyla pravda, ale to já jsem neřešila. Abych pravdu řekla, během ledna a února mi bylo naprosto jedno kolik vážím. Jedla jsem Nuttelu a sladkosti.

Před pár dny jsem se procházela obchodním domem a zadívala jsem se na sebe do zrcadla. V tom okamžiku jsem si uvědomila, jak jsem tlustá oproti svému prosincovému já. A rozplakala jsem se, takhle přece nemůžu vypadat. To není správné. Doma jsem se zkusila zvážit a zjistila jsem, že vážím nechutných 46 kg.
A proto jsem už zase tady, na blogu. Začínám si uvědomovat, že asi nikdy nedokážu neřešit svou váhu, táhne se to se mnou už tak dlouho. Omezuje mě to, ale jsem za to ráda. Jak bych asi dopadla, kdybych v sobě neměla tento ''instinkt'', který mne vždycky zarazí, když jím všechny ty špatné věci, si ani nechce představovat.Tak jako tak, jsem zpátky. Váha půjde dolů.

With love
Eli





Alphabet is essential

4. listopadu 2012 v 21:56
Darlings ♥
Měla jsem tak trochu výpadek, nezačala jsem se přejídat nebo tak něco, ale třeba ten banánek v čokoládě jsem si mohla odpustit. Rozhodla jsem se začít s ABC diet. Možná jsem se zbláznila. Konečně.


Jsem dost silná? Zvládnu to?
We will see.
 


Things are going well, right?

31. října 2012 v 19:25
Hello my dears! ♥

Mám jedničku z chemie a cítím se neskonale geniální, ve škole mi všechno vychází, takže mi ani tak nevadí tam chodit. Občas stejně ale zvolím jinou aktivitu, než účast na vyučování, ale rozhodla jsem se, že se budu snažit mít v listopadu menší absenci, než jsem měla v září a řijnu.
K dnešnímu jídelníčku, na snídani jsem měla croissant (688kj), k svačině dva banány (926kj) a na oběd brambory (810kj), součet za dnešní den je tedy 2424kj.
Dříve jsem jídla posuzovala podle chuti, ta doba ale už je mi tak vzdálená, ani si nepamatuji, jaké to bylo podívat se na jablko a neodhadovat jeho váhu a energetickou hodnotu, máte to taky tak nebo jsem to jen já?

XOXO
El

It made her look beautiful and damaged

30. října 2012 v 21:07
Hi wintergirls ♥
Každý den potkávám několik nádherných dívek. Mám jednu oblíbenou, chodí k nám do školy, je to blondýnka, hodně hubená, působí skoro průhledně. Navíc se skvěle obléká. Je pro mne každodenní inspirací.

Nemám ráda, když se ve škole v anglické konverzaci probírá jídlo a někdo se mě zeptá, co jsem dneska jedla. Tady na blog ale své jídelníčky píšu a ještě mě to baví.
Zkusím být trošku přesnější než obvykle, k snídani jsem si dala lístkový hřeben s tvarohem (1450kj), ale nebylo to dobrovolné, přinutili mě doma. K svačině krajíc chleba s plátkem sýra (510kj+167kj). Na oběd cottage (437kj). Součet jídla za dnešek je tedy 2564kj.
Asi jsem zatížená na ''bílé jídlo'', mám hrozně ráda sýry, jogurty, tvaroh, rýžové a ovesné kaše. Zajímavé je, že nesnáším mléko. Nejím většinu masa, jen ryby a kuře a i to jen příležitostně. Nedokážu sníst nic s olejem nebo máslem, vyloženě se mi to příčí, takže nejím smažené věci. I kdybych nehubla, můj výběr jídla by nebyl běžný. Postavte přede mě talíř vepřoknedlozela nebo svíčkové a já uteču s děsem v očích pryč :D.
Obvykle si sem na blog nezapisuji pohyb, je to více či méně každý den stejné, snažím se mít za den jednu pořádnou procházku a doma si trochu zaskákat přes švihadlo a pak cvičit bříško a nohy. Občas trochu tancuju a když je hezky, jezdím na kole. Těším se ale už i na zimní brusle, miluju bruslení.

XOXO
El

It's freezing me to the bone

29. října 2012 v 22:16
Hi dears
Trpíte zimou tak moc jako já? Když jsem se vracela z kavárny, kde jsem byla s kamarádkami, cestou domů jsem hrozně promrzla. Už hodinu skoro ležím na topení, ale nemůžu se zahřát.
Miluju zimu a sníh, všechno je takové krásné, bílé, ale dneska bych si ji klidně odpustila. Potřebuju si pořídit čepičku a palčáky, jinak odmítám vycházet z domu.
Co se týče jídla, dneska jsem to rozjela, snědla jsem dva rohlíky a palačinku s čokoládou, ano, z té palačinky mám hodně, hodně špatné svědomí, ale stalo se. Pití snad ani nemusím psát, ale dnešní čaj byl třešňová sencha a pak švestkový černý.


XOXO
El

Birds flying high, you know how I feel

28. října 2012 v 16:30
Hello sweethearts
V sobotu byla ta akce, na kterou jsem nešla a je to obrovské štěstí, protože tam byl jeden kretén, který mne kdysi vydíral, špehoval a pronásledoval na každém kroku. Od té doby, co jsem ho potkala jsem hrozně paranoidní, ale nemůžu si pomoct.


Takže z toho, že jsem ho minula, jsem byla tak šťastná, že jsem dneska místo cvičení tancovala a teď se cítím sice vyčerpaně, ale skvěle. K jídlu jsem měla chleba s gervais a ovesnou kaši. K pití samozřejmě můj milovaný zelený čaj.

XOXO
El

Feeling like a wintergirl

27. října 2012 v 19:47
Dneska jsem si četla, původně jsem měla být na jedné akci, ale nechtělo se mi tam. Musela bych si celý den na něco hrát, což je upřímně docela otravné. Snědla jsem tousty ze sýrem a hrušku, pila čaj. Mám ráda čaj, tu vůni a teplo.


Přibližně za měsíc bude mít koncert jedna místní kapela, jejich zpěvák je pro mne naprosto fascinující. Nikdy jsem ho ještě neviděla naživo zpívat, takže se opravdu těším. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se mi podařilo se s ním doopravdy seznámit.

Fighting food to find transcendence

26. října 2012 v 20:43
Dneska to nebylo vyloženě špatné, ale pochválit se rozhodně nemůžu. Když spočítám příjem a výdej kalorií, tak z toho nevychází nic světoborného. Snědla jsem dva tousty, pribináček a trochu hroznového vína. Pila čaj a colu light.


Jsem doopravdy odhodlaná to tentokrát dotáhnout a udržet na svých vysněných 37 kg. Postupně , ale jistě. A ti co mi nevěří mě jen více motivují. Právě teď mám sice 43 kg, ale já to zvládnu. Pět kilo dolů je přece hračka, ne?

You are (not) alone

25. října 2012 v 13:52
Ale přesto, stejně. Měla jsem kamarádku, měla jsem ji ráda, pak jsme se pohádali a já se na ni nemohla ani podívat, když už jsme spolu mluvily, dívala jsem se skrz ni a sama pro sebe předstírala, že mluvím s někám jiným. Uběhl rok a byly jsme zase kamarádky, zase pro mne byla důležitá. Uběhly dva, tři a zase jsme se odcizily. Není mi příjemné s ní mluvit. Jednou se ke mně chová hnusně a pak říká, že mě má ráda. Já se k ní chovám odtažitě a začíná mi docházet, že už ji nemám ráda. Že už bych ji měla nechat za sebou.


Měla jsem kamaráda a nejen že jsem ho měla ráda, přímo jsem ho zbožňovala. Neříkala jsem mu toho o sobě hodně, ale přesto jsem měla pocit, že mi doopravdy rozumí. Pokazilo se to, můžu za to já. On se přes to dokázal přenést a je moc milý, já se v jeho přítomnosti nedokážu chovat normálně, skoro na něj nemluvím, nepodívám se mu do očí. Prostě to nedokážu, nevím proč. Ale budu se snažit všechno opravit, slibuji.

Ale jsou tady další, i když to neví, jsou pro mě moc důležití a jsem jim za mnohé vděčná. Ale i další, na které bych ráda zapomněla. Nemyslím si, že to takhle cítím jen já.

Kam dál